Sněží

V Koreji sněží. A vypadá to pěkně, protože sníh vyruší všudypřítomnou šeď města, na druhou stranu to způsobuje, jako ostatně všude, kalamitu. Bydlím v horách, takže když hodně sněží, nedostane se k nám autobus. Jednou sněžilo 2 dny po sobě a většina lidí přišla do práce zhruba o 3 hodiny později. Tady ty fotky jsou z Kangnamu, jižní části Soulu, během dne, kdy se sníh stihl změnit v břečku.

Tady je restaurace Castle Praha, o které jsem se již zmiňoval několikrát, jak jsem se dozvěděl patří ve skutečnosti korejcoameričanovi. Ale pivo prý vaří dle českého postupu.

Toto je menu, doufám že to není prezentováno jako tradiční česká kuchyně :) Pět tisíc wonů je asi devadesát korun, takže to není tak drahé vzhledem k místu kde se to nachází.

Castle Praha napsáno v ozdobné korejštině, trochu mi to připomíná písmo užívané ve středověkých kronikách.

Tady je opět hlavní ulice, ve sněžení.

A tady je jak vypadá stejný den z mojí koleje. Taky mamé obvykle o 2,3 stupně větší zimu. 

Nedaleko radnice v centru města bylo možné díky příhodným podmínkám postavit ledové sochy. Bohužel jsem neviděl ten proces, ale pouze výsledek.

a pagoda

a tunel pro děti

a nakonec radnice,
spolu s katedrálou jedna z mála starších budov které zůstaly v centru zachovány a architektonicky se liší od většiny.

Co jsem ještě nenapsal 3

Po minulém týdnu mám zase čas psát věci které jsem ještě nenapsal a různě nafotil. Takže to zase bude bez nějaké větší souvislosti. Začneme náboženstvím. Toto je katedrála v Myeong-Dongu, byla postavena zhruba v době kdy sv. Ludmila na Náměstí míru v novogotickém stylu.

Náboženství hrálo (hraje) v Koreji velkou roli, zvláště během autoritativního vojenského režimu který trval v podstatě až do roku 1993, kdy nastoupil první prezident nijak nespojený s předchozí garniturou. I když je převážná většina věřících protestantského ražení (zvláště ti spojení s USA), tak toto sloužilo nejen jako centrum katolické víry, ale také jako centrum odporu, kdy od nynější katedrály vyrážely demnostrace proti režimu. Stejně tak postoj katolické církve během diktatury, kdy kněží se nebáli otevřeně vystupovat proti omezování svobod a práv (a mnozí na to doplatili), stojí za všeobecně vysokým stupněm kreditibility církve.
Ještě před pár desítkami let byla katedrála nejvyšíí budovou v Soulu. Teď už je situace trochu jiná.

Oproti katedrále, která je situována na rovině, nebo spíše mezi kopci, stojí mešita pěkně na kopci. A jako všechny korejské svatostánky, v noci pěkně září.

A takhle vypadá ve dne, jak jsem na ni koukal cestou do práce z autobusu.

Další fotka je fotka místa které jsem nakonec pro svoje účely zvolil jako centrum Soulu. Není ani uprostřed, i když v centrální části, není tam ani radnice, i když je tam hodně vládních budov. Je to prostě křižovatka, která leží na spojnici míst která jsou z mého hlediska důležitá (ambasáda, radnice, Samsung budova, paláce, stanice metra Anguk) a přímo na ní stojí knihkupectví Kyobo, což je největší obchodní dům s knihami v Soulu a kde jsem taky strávil docela dost času.

Kvůli bezpečnosti se na všechny (nebo alespoň ty nejvíce frekventované) stanice metra staví dveře, které oddělují nástupiště a vlak. Není to ani tak kvůli sebevrahům, jako spíše kvůli nehodám. No a občas to vypadá trochu divně, jako třeba tady, kde na venkovní stanici dveře trčí do nikam.

V metru jsem narazil na tuto reklamu. Je to něco od Microsoftu, řekl bych že firewall, ale je tam vidět poctivý korejský pracovník, který se brání netradičními metodami proti zlu, které reprezentuje ninja (a jediný kdo může být nija je samozřejmě japonec ). Fotky jsou bohužel trochu roztřesené, protože v metru byl docela chaos a já jsem nedokázal stát rovně.

Docela to má nápad

a podporuje to národní hrdost.

Německo kam se podíváš

Korejci používají slovo "arbeit" pro práci na částečný úvazek a nebo brigádu. Stejně tak studenti práva většinou studují německy, protože korejský právní systém je v současnosti mix německého, francouzského (tyto jsou v korejské právní praxi díky 30 let trvající japonské okupaci mezi 1911-1945, kde byl hlavně německý, resp. pruský vliv dominantní po zahájení modernizace Japonska v r. 1868) a "nově" i práva amerického. Tím nově se myslí hlavně v posledních dvou dekádách a také proto, že od tohoto roku startuje reforma právnického vzdělávání. Doteď byla pro právnickou profesi centrální státní zkouška, kterou si mohl složit každý, myšleno každý dostatečně schopný, přičemž studium práv jako takových nebylo vůbec podmínkou. Od letoška se postupně přejde na systém "Law School", což je americký model, stavící na studiu práva jako magisterského oboru, s tím že během bakaláře je možné studovat cokoliv, třeba biologii, a poté přejít na práva. Má to umožnit širší rozhled právníků. Z pohledu současných studentů práva jako bakalářkomagisterského oboru to má dvě základní nevýhody. První je, že nastavením kvót bude umožněno jen jedné polovině, či spíše třetině, z nich na právní magisterský obor vůbec nastoupit. Je to proto, aby by byl zbytek míst rezervován pro jiné obory, jako ekonomii, IT, atp. No a druhá věc je, že školné bude zhruba okolo 10000 dolarů na semstr (normální školné na Seoul National University je 3000 dolarů na semestr, je to státní škola, soukromé, kterých je naprostá většina, mají podstatně více). Každopádně tímto bude části studentů znemožněno studovat z finančních důvodů.
No, trochu jsem se rozepsal, původně jsem chtěl psát o něčem jiném. V Soulu je totiž místo, které se jmenuje Berlínské náměstí, a kde je možné najít kus Berlínské zdi.

Je to artefakt který věnovalo město Berlín městu Soulu v říjnu 2005. Nikdy předtím jsem tu zeď neviděl, tak alespoň že jsem ji našel tady.

Také zde stojí medvěd, jakož to symbol německého hlavního města. 

No a to už je zase Soul.