Hokééééj

V Koreji jsou dva profesionální hokejové týmy. Ne ty v první lize, ne ty v druhé lize, prostě dva. Hokej tu je něco jako kriket u nás. Každý tým má maximální limit čtyř hráčů z ciziny (kam se nepočítají japonci, číňani) a oba týmy hrajou Asijskou ligu (Asia league Ice Hockey), což je to jediné co jim zbývá. Doma by logicky mohli hrát jen proti sobě dokola. Asijská liga se v tomto roce skládá ze 7 týmů, 2 z Koreje, 4 z Japonska a 1 z Číny. Původně tam prý bylo více čínských týmů, ale ty se odhlásily, případně přesunuly svoje dobré hráče do toho jediného. Jejich úmysl, jeden silný čínský tým, tak úplně nevyšel, protože v tuto chvíli jsou beznadějně poslední. Každopádně proč jsem šel na hokej. V tom jednom korejském týmu je český trenér (Otakrat Vejvoda) který si sem natáhl české hráče (do maximálního limitu, jsou tu teď 4, zatímco v druhém korejském profi týmu jsou 4 kanaďani). No a ten samozřejmě potřebuje překladatele, což zajišťuje jeden český student budhismu, který se tu pomalu naturalizuje. A shodou okolností ho známe, takže nám zajistil lístky.
"Náš" tým prohrál, hokej jako takový nestál za moc, ale líbila se mi atmosféra. Bylo tam několik stovek lidí, poměrně dost cizinců a také ženy českých hráčů a manželka trenéra, se kterými jsme se seznámili. Tím jsme se dostali i do šaten a k hokejistům, od kterých mám ostatně většinu těch informací. Nebyl to samozřejmě až takový problém, vzhledem k tomu, že jsme tam byli dva čeští studenti. Jak už jsem psal, češi se tady k sobě chovají hezky a navíc jsme znali překladatele, který zajišťuje konverzaci trenér-hráčí jak během tréningu, tak během hry, což je poměrně těžko představitelné pro mě (něco ve smyslu "Tak kluci, opřete se do toho, sakra!"). Taky jsem si všiml, že během hry čeští hráči (kteří v zásadě řídí hru týmu) na korejce mluví (křičí) česky, "Pocem", "Makej" a tak. Je to opravdu malá hala a je tam dobře slyšet.

Dnešní zápas byl proti japonskému týmu (v rámci asijské ligy), kdy ten je jeden z těch "silných" vyhrávajíc japonskou soutěž a poháry, protože má jednak skupinu kanaďanů a za druhé potom kanaďany s japonským pasem. A nebo japonce vyrostlé v Kanadě s kanadským hokejovým vyděláním. Tudíž ta prohra byla celkem na místě. 5:1 příčemž jediný korejský gól dal český hráč. Modří (jako švédsko) tak to byl náš tým. Číslo 19 na fotce je čech, Filip Štefanka.
No a 9 je potom japonec, Sató.
 
Tady je taková fotka z pauzy, kdy se baví čeští a kanadští hráči z obou týmů, myslím že zrovna diskutují nějaký výrok rozhodčího který nebyl úplně povedený.

Celý hokejový klub je projektem jednoho člověka, vlastníka. Má serii firem které tým sponzorují a živí. Co jsem pochopil, tak je to opravdu víceméně jen jeho zájem. Chodí na zápasy a sedí na speciálním místě, vyhraněném pro VIP. Nevím který to je, ale vyfotil jsem je jak tam sedí v houfu. On, jeho pobočnící a v pozadí potom celá suita zřejmě. To co je na fotce je celá výška haly. Pár řad pro lidi, potom VIP místa a to je všechno. Proto se tam opravdu vejde jen několik stovek diváků. Jeden z hráčů to shrnul asi takto: "Zlatý Brno, kam přijde třeba pět tisíc lidí."

A češi jsou vidět. Tohle je plakát který tam byl rozložený přes sedačky fanoušky.

A obrazy hrdinů jsou vyzdobeny i sloupy v hale. Tohle je Patrik Martinec (napsáno v korejštině), hraje v Koreji již tři roky, takže ten už má svoje hořkosladké zkušenosti.

No a to jsem já

korejsko-český tým hraje ve městě Anyang a toto je oficiální informace o týmu a asijské lize: http://www.alhockey.com/.
Taky jsem udělal video týmu jak je představen u vstupu

A potom video hry. Myslím že je tam slyšet jak někdo volá "pojď" a tak.


Toť vše.